Strašák jménem Tréma ze zpěvu a jak s ní pracovat

Jak se vyrovnat s trémou ze zpěvu?

Dnes bych se ráda podělila o pár svých postřehů a zkušeností na toto citlivé téma. Naučíme se písničku, nebo nějaký projev – prezentaci ve škole, v zaměstnání, prostě kdekoli, kde nás čeká publikum. Doma nám to krásně jde, jsme v klidu, cítíme se jistě. Jenže pak vystoupíme do světla reflektorů (doslova či přeneseně), a je po sebejistotě. Najednou máme sucho v krku, roztřesené zpocené ruce, ztěžka se nám dýchá. Můžeme mít dokonce i pocity na omdlení. Nejraději bychom honem někam utekli! Co se to děje? Vždyť doma o samotě nám to tak šlo…

Tréma je přirozená reakce našeho těla.

Z biologického hlediska je to jen důsledek toho, že se aktivuje tzv. stresová reakce – tělo vyplaví adrenalin a kortizol, připraví se „bojovat nebo utéct“. Proto se nám může hůř dýchat, mravenčí nám v rukou, potíme se, máme pocit na omdlení. V podstatě jde o důkaz, že nám na našem výkonu záleží a že tělo mobilizuje energii na maximum. To je dobrá zpráva, jen se musíme tuto energii naučit vést správným směrem.

Pamatuji si své začátky, kdy pro mě byla tréma obrovskou překážkou. Ještě před tím, než jsem zazpívala první tón, jsem cítila, jak se mi rozbušilo srdce, dech se zrychlil, ruce se mi třásly a v hlavě se ozývaly myšlenky typu: „Co když něco zkazím?“ nebo „Co na mě řeknou?“ Byly chvíle, kdy mě pocit hodnocení doslova svazoval. Přesto jsem věděla, že hudba je moje cesta – a že musím najít způsob, jak ji s trémou zvládnout. Přece si nenechám kazit krásný koncert!

A teď to podstatné: tréma se dá zvládnout a dokonce proměnit v energii, která vás při vystoupení podrží.

Co se mi nejvíc osvědčilo?

Poctivá příprava. Když víte, že svůj repertoár dokonale ovládáte, odpadá velká část obav.

Dechová a relaxační cvičení. Každodenní drobná práce, která uklidní tělo i mysl.

Změna pohledu. Hudebník je „jen“ nástroj, prostředník hudby. Housle ani klavír trému nemají – proč by ji měl mít hlas?

Schovat se za roli. Když se dokážete stát postavou, kterou ztvárňujete, na chvíli odložíte své vlastní obavy. Přichází lehkost a soustředění.

A to nejdůležitější: tréma je normální.

Nemusíme ji vnímat jako nepřítele, ale jako znamení, že nám záleží na tom, co děláme. S každým vystoupením se to zlepšuje – protože stejně jako zpěv, i práce s trémou je dovednost, která se učí a roste spolu s námi.

Hudba je radost, sdílení a cesta k druhým. A právě to je to, co může stát nad každou trémou.