Můj první Mesiáš – Dvě tváře mistrovského díla

Vzpomínka na mé první provedení nejslavnějšího oratoria

Dělám si pořádek v notách, a na co nenarazím: vida, Mesiáš G. F. Händela! S tímto dílem se pravděpodobně někdy v životě v té či oné formě setkal každý člověk, který má rád klasickou hudbu. Dvojnásob to platí o zpěvácích, protože toto dílo bývá velice často prováděno, nejčastěji v období Velikonoc a Vánoc.

Na první setkání s Mesiášem se nezapomíná.

Tím spíš, když proběhne pod širým nebem jednoho letního večera na festivalu Smetanova Litomyšl. Bylo léto 2022 a já jsem právě končila svá studia v Basileji. Tehdy jsem se s tímto monumentálním oratoriem setkala prvně jako interpretka. Od první chvíle je jasné, že tato hudba dokáže zaplnit jakýkoli prostor. Ideálně samozřejmě chrám nebo koncertní síň, ale open air produkce, to je zvukařská výzva. Zároveň si doteď pamatuji tu neobvyklou atmosféru. S publikem v kontaktu, s večerním letním vzduchem všude kolem sebe, ta hudba jakoby dýchala novým způsobem. Její silné poselství zkrátka dokáže oslnit v jakémkoli prostředí.

Jen o měsíc později jsme Mesiáše provedli znovu – tentokrát na festivalu v Rheingau, v monumentálním klášterním kostele. Stejné dílo, stejní interpreti, zcela odlišná zkušenost. Klenutý strop, obrovský prostor a akustika, která nesla každý tón až do nejzazších řad. Zcela přirozeně, s dojmem klidné patřičnosti, která podtrhla dokonalost Händelovy hudby i biblického textu. 

Tato dvě provedení pro mě byla jako dvě zrcadla jednoho hudebního vesmíru. Jednou v doteku s přírodou, podruhé v kontemplativním a majestátním prostředí chrámu. 

Z pěveckého hlediska je Mesiáš poměrně náročné dílo.

Je to dané zejména jeho délkou. Pokud se nedělají škrty, jde skutečně o celovečerní představení v délce 2,5 hodiny. Dramatická dynamika a technická propracovanost kladou na sólisty i sbor vysoké nároky. Je třeba skutečně pečlivě plánovat rozložení sil, kontrolovat precizně vlastní hlas a pracovat s distribucí energie v dlouhém časovém úseku. 

Zároveň je Mesiáš mimořádný i tím, že se nejedná o dramatické oratorium ve smyslu konkrétního příběhu – jde spíše o kontemplaci, duchovní putování skrze proroctví, narození Krista, jeho utrpení a vzkříšení. Ať už v letním open air provedení, nebo v chrámu kláštera, Mesiáš není “jen” hudba. Je to fyzický i emoční prožitek. S každým dalším provedením cítím velkou vděčnost, že se jím mohu nechat nést a být součástí.